Wapsipinicon Peach - broskvové rajče

Ano, oficiálně jsou Permasemínka v režimu ekologického zemědělství s produkcí certifikovaného bioosiva od roku 2021. V Permasemínkách hospodaříme a vždy jsme hospodařili zcela bez chemie. Semínka nemoříme. Dodržujeme zásady ekologického zemědělství, jak jsou stanoveny v Zákoně o ekologickém zemědělství.

Naší kontrolní organizací je Biokont: CZ-BIO-003. Registrace je na Marka Kvapila, který je registrovaný jako ekologický zemědělec a zodpovídá za činnost Permasemínek.

Přesto v tuto chvíli nejsou všechna naše semena oficiálně bio. Z jednoho důvodu. Poptávka po permasemínkách neustále roste. Abychom ji uspokojili, musíme přikupovat nové pozemky. Přechod do ekologického zemědělství na novém pozemku trvá dva roky.

Semena vypěstovaná na novém pozemku jsou z tzv. přechodného období. I když při jejich výrobě neaplikujeme žádné chemické ošetření, certifikaci bio nemají.

Je to však dočasný stav.

Semena rajčat se vysévají přibližně v půli března, aby do poloviny května vyrostly v silné sazenice. Z únorových výsevů bývají sazenice zbytečně přerostlé. Pozdější dubnové a květnové výsevy jsou možné, ale zpožďují sklizeň. Na pozdější výsevy jsou vhodnější velmi rané odrůdy rajčat jako Latah a Stupické polní rané, případně keříčkové odrůdy jako Bogus Fruchta, Siberian či Imun. Z divokých rajčat se k pozdějším výsevům hodí ultra raná odrůda Koralik.

Výsevní nádobku, například kelímek od jogurtu, naplňte kompostem, výsevním substrátem nebo prokypřenou půdou z krtinců (v nouzi) a urovnejte povrch. Neplňte nádobku zcela po okraj, aby při zálivce substrát se semeny nepřetekl ven. Vložte semena rajčat a zahrňte či zasypte zlehka jen několika milimetry substrátu. Opatrně zavlažte, aby se semena nevyplavila, například rozprašovačem.

Umístěte semena na teplé místo - třeba ke kamnům nebo na topení. Na chladném místě budou klíčit hůře nebo vůbec nevzejdou. Udržujte substrát vlhký. Semen vždy vysejte raději více, ne všechna musejí vyklíčit. Záleží na podmínkách klíčení a klíčivosti osiva.

Nemusí a pravděpodobně budete schopni vypěstovat rajčata i v nesterilním kompostu ze zahrady. Nicméně sterilní substrát, například propařovaný kompost, snižuje riziko úhynu čerstvě vzešlých rostlinek – tzv. padání klíčních rostlin. To může být způsobeno houbovými chorobami v nesterilním substrátu. Substrát si snadno sterilizujete sami v troubě na starém plechu při 180 °C. Po půl hodině bude sterilní.

Optimální teplota pro rychlé vyklíčení semen je 25°C u běžných rajčat, 28 – 30°C u divokých rajčat. Divoká rajčata navíc k vyklíčení potřebují pravidelný půldenní pokles teploty o 10°C. Tedy například 28°C přes den a 18°C v noci. Bez teplotních výkyvů většinou nevyklíčí. Jakmile semena vyklíčí, teplotu lze snížit a stabilizovat. Již vyrašeným semenáčkům bude stačit 15 – 20 °C.

Nemusí, ale je to praktické. Málokdy vyklíčí všechna semena. Při výsevu nikdy nevíte, která vyklíčí, a která ne. Když dáte do deseti kelímků deset semen a dvě z nich nevyklíčí, dva kelímky zůstanou prázdné. Proto se výsev dělá nejprve hromadně do výsevního truhlíku či misky a do samostatných kelímků se přepichují již vzešlé rostlinky. Alternativně lze vyset do každého kelímku tři semena a po vzejití nechat v každém jen nejsilnější rostlinku. Zvýší se tím ale spotřeba osiva. Máte-li semen limitované množství, je lepší přidržet se pikýrování.

Přepichování se obvykle provádí ve fázi tzv. prvních dvou pravých lístků. Nejprve se na vzešlých rostlinkách objeví první dva tzv. děložní lístky. Další dva včetně všech dalších, které vyrostou, jsou již lístky pravé.

„Vytahané sazenice“ s dlouhým tenkým stonkem jsou obvykle důsledkem nedostatku světla, případně vysoké teploty. Doma za oknem mají sazenice k dispozici světlo z maximálně 50% oblohy. Proto se natahují ke zdroji. Podobně, přehuštěné sazenice se vytahují ke světlu ve vzájemném konkurenčním boji o zdroj energie. Zredukovat vytahování lze buď rozsázením sazenic dál od sebe, případně jejich přemístěním do skleníku či pařeniště, kde je světla dost. Nebo snížením teploty směrem k 18°C. Doma můžeme přemístit sazenice do nejchladnější místnosti.

Doma za oknem mají sazenice rajčat málokdy dost světla a většinou se budou do určité míry vytahovat. Ale nezoufejte. I z vytahaných sazenic s úzkým dlouhým stonkem Vám mohou vyrůst silné a zdravé rostliny, když jim vyberete na zahrádce dobře prosluněné stanoviště a zajistíte adekvátní péči. Hodně vytahané sazenice zasaďte „na ležato“ tak, aby třetina stonku byla zahrnuta zemí. Rostliny zapustí adventivní kořeny po celé délce zakopané části stonku.

Obvykle po Zmrzlých v druhé polovině května, kdy je riziko posledních jarních mrazíků minimální. Ve vyšších polohách nad 350 m n. m. až koncem května, případně počátkem června. Důvodem je citlivost rajčat i ke slabým mrazíkům, které je během jediné noci mohou sežehnout a zničit.

Pozor, i v druhé půli května se mohou tu a tam mrazíky vyskytnout. Je proto důležité po výsadbě sledovat předpověď počasí a v případě potřeby sazenice ochránit přiklopením květináčů na přes noc. Nebo můžete rajčata preventivně zakrýt bílou netkanou textilií.

Otužování sazenic je postupné zvykání rostlin předpěstovaných doma na drsnější venkovní podmínky, zejména na přímé slunce, které je může popálit, ale také na kolísání teploty a vliv větru. Sazenice při náhlém přesunu z chráněného prostředí ven na zahradu mohou utrpět šok a v extrémním případě i uhynout. Přímé slunce neotužené sazenice mnohdy poškodí úžehem. Je to častá začátečnická chyba. Vyhnout se jí lze právě postupným otužováním sazenic, aby se aklimatizovaly na drsnější podmínky zahrady, zejména na přímý sluneční svit.

Při otužování sazenic postupujte tak, že rostliny asi týden před výsadbou postupně vystavíte venkovním podmínkám. První den přeneste sazenice ven na maximálně dvě hodiny. Umístěte je na chráněné stanoviště mimo přímé slunce (pokud je venku jasno). Potom je schovejte zpátky domů.

Každý další den prodlužujte dobu, po kterou jsou rostliny exponovány venkovním vlivům. Vystavujte je postupně i přímému slunci, případně lehkému vánku pro zesílení stonku. Pravidelně sazenice kontrolujte. Pokud si všimnete příznaků slunečního úpalu na listech či vadnutí, přesuňte je do stínu a zkraťte dobu expozice přímému slunci. Pozvolna je nechávejte v chladnější teplotě tím, že je každý den schováte domů později v průběhu dne či večera. Poslední den je ponechte venku celou noc. Po sedmi dnech budou sazenice otužené (aklimatizované) a můžete je vysadit na zahradu.

Pokud Vás zajímá, proč je důležité sazenice otužovat, odpověď najdete zde.

Při výsadbě tyčkových rajčat nejprve zatlučte oporu. Na jižní straně od opory vyhlubte jamku, přisypte trochu kompostu a prolijte vodou. Vložte sazenici tak, aby byla rostlina o něco hlouběji, než byla v kontejneru. Zahrňte půdou a zlehka utlačte. Sazenice s delším či vytahaným stonkem můžete vysadit „na ležato“ a zahrnout zeminou až po první pravé listy. Zapustí adventivní kořínky a porostou bujněji. Po výsadbě důkladně zavlažte.

Keříčková 50 x 60 cm, tyčková 50 x 90 cm, divoká 50 x 100 cm. Někdy je třeba spon výsadby rajčat přizpůsobit podle podmínek, dostupného místa, velikosti konkrétní odrůdy a apod.

Ano, dají, pokud máte dostatek semen. Vyhnete se tím práci s předpěstováním a výsadbou sazenic. Přímé výsevy se vyplatí zejména při větších počtech rostlin. Počítejte ale se zpožděnou sklizní. Přímé výsevy se obvykle dělají 20. – 30. dubna. Dříve to nemá smysl, protože půda je brzy zjara chladná a semena by v ní nevyklíčila.

Základem úspěchu je dobře odplevelený záhon. Do osiva se vyplatí přimíchat trochu semen salátu jako značkovací plodiny, abyste co nejdříve identifikovali řádky a mohli vzcházející porost zavčas vyplet. Rostliny velikosti cca 30 cm se přihrnují zeminou, aby se stabilizovaly a zapustily ze stonku adventivní kořínky.

Z přímých výsevů se nejčastěji pěstují rané keříčkové odrůdy, z nichž lze doporučit: Latah, Siberian, Bogus Fruchta nebo Imun. Rovněž divoká rajčata lze pěstovat z přímých výsevů a dají se přemnožovat i samovýsevem.

V chladných oblastech s krátkou vegetační dobou se výsevy do volné půdy nedoporučují, protože rostliny sice vyrostou a vykvetou, ale zničí je první podzimní mráz. 

Na přímé výsevy nejsou vhodná balení, která prodáváme zde na Permasemínkách, protože obsahují menší množství semen. Protože jsou však permasemínka nehybridní, můžete si je během jednoho roku snadno namnožit do množství plně dostačujícího pro přímý výsev.

Rajčata jsou teplomilnou plodinou. Potřebují maximum sluníčka, tepla a minimum vzdušné vlhkosti. Takové podmínky zajistí dobře větraný skleník či fóliovník. Vhodné mikroklima je také pod přesahem střechy u jižní zdi domu. Takové stanoviště je sice ve srážkovém stínu budovy, takže budete muset více zalévat, ale kumuluje se zde teplo a rostliny jsou chráněny před deštěm. Obojí rajčatům velmi prospívá. Teplo a slunce zajistí silný růst, rychlé uzrávání a dobrou chuť plodů. Ochrana před deštěm funguje jako prevence před plísni bramborovou a praskáním plodů.

Nemáte-li na zahrádce skleník, ani žádnou budovu, pěstujte rajčata na maximálně prosluněném a dobře provzdušněném stanovišti.  

Ano, jsou velmi praktické a vydrží mnohem déle než dřevěné tyčky. Jejich výhodou je, že do nich rajčata elegantně zapletete a nemusíte je vyvazovat. Rozhodně ale nekupujte spirály z drátu o průměru 5 či 6 mm, protože se pod tíhou plodů ohýbají a nejsou stabilní. Za rozumnou cenu lze sehnat spirály silné 7 mm, které jsou dostačující pro rajčata s menšími až středně velkými plody. Pro rajčata s většími plody jsou nezbytné spirály silné 8 – 10 mm, které vyrábí zámečník pan Burda. Jeho webové stránky najdete zde. Nepodařilo se nám vypátrat žádného jiného výrobce či dodavatele takto silných spirál. Jsou sice za vyšší cenu, ale budete je mít napořád.

Zaštipování rajčat neboli vylamování bočních výhonů (zálistků) se provádí jen u tyčkových odrůd. U keříčkových ani divokých rajčat nikoli. Rostliny se vedou na jeden hlavní výhon zaštipováním všech postranních výhonů, které raší v úžlabí listů (mezi listem a stonkem). Zálistky je třeba odstranit zavčas, tedy v délce maximálně 10 - 15 cm. Pozdější vyštipování zpomaluje růst hlavního stonku a má za následek vznik větších ran, které se mohou stát vstupním místem infekce. Vyštipování se obvykle dělá jednou týdně. Jakmile je na rostlině vytvořeno 6 až 7 vijanů (květenství), můžeme zakrátit i hlavní výhon. To bývá obvykle začátkem srpna. Plody na dalších vijanech by již nestihly dozrát. K dozrání potřebují dva měsíce od vykvetení. Pozor, neplést postranní výhony, které se vyštipují, s listy a vijany (květenstvími), které na rostlině necháváme.

Zdravé listy určitě ne. Listy zásobují rostlinu energií a pomáhají vyživovat plody. Kromě toho listy kryjí plody, chrání je před deštěm a sluncem, čímž zabraňují jejich praskání. Proto odstraňujeme jen nemocné, žloutnoucí či zasychající listy, abychom zpomalili šíření plísní. Ty se často šíří od spodní části rostliny směrem nahoru. 

V chladnějších oblastech často pěstitelé odstraňují nejnižší patro listů u země preventivně, protože špatně osychají a stávají se prvním místem, kde se uchytí plíseň. 

U divokých rajčat se listy neodstraňuji, u keříčkových většinou také ne.

Zelená rajčata otrhejte před výskytem prvních podzimních mrazíků, což obvykle bývá koncem září až začátkem října. Uložte je v jedné vrstvě do bedýnky. Doma Vám v teple postupně dozrají. Můžete také vytrhat celé rostliny i s kořeny a zavěsit do skleníku, kůlny či garáže kořeny vzhůru. Plody potom vydrží ještě déle.

Plísňové choroby a praskání plodů. Z plísňových chorob jsou problematické zejména alternariová skvrnitost (taky čerň lilková, lat. Alternaria solani) a plíseň bramborová (taky plíseň rajčete, lat. Phytophthora infestans).

Alternariová skvrnitost obvykle napadá rajčata dříve než plíseň bramborová, často již v polovině léta. V angličtině má proto označení „early blight“, zatímco plíseň bramborová je „late blight“ – přichází později, obvykle koncem léta či na podzim, když je vlhčí a chladnější počasí. Alternariová skvrnitost, na rozdíl od plísně bramborové, nebývá pro rajčata fatální. Zmenšuje asimilační plochu, může snížit výnosy, ale rajčata obvykle napadení přežijí a poskytnou uspokojivou úrodu. Mnohem horší je plíseň bramborová, která je nejnebezpečnější chorobou rajčat. Ve vlhkých letech může rychle zničit celou úrodu rajčat.

Příznaky alternariové skvrnitosti rajčat jsou tyto:

1. Na starších listech vznikají 3 – 6 mm velké, nepravidelné tmavohnědé skvrny.
2. Skvrny se postupně zvětšují až na 1,5 cm, splývají a listy odumírají.
3. Větší skvrny mají typické koncentrické kruhy a jsou žlutě lemovány.
4. Na stoncích a květních stopkách jsou protáhlé, mírně propadlé hnědé skvrny, které jsou příčinou lámaní stonků a opadu květů a plodů.
5. Na plodech, nejčastěji v její stopkové části, vznikají velké, tmavé, ostře ohraničené propadlé skvrny, které se za vlhka pokrývají černým sametovým povlakem výtrusů houby. Dužnina pod skvrnami je černá.

(Zdroj: Obrazový atlas chorob a škůdců zeleniny střední Evropy, str. 136, Brno 2005.)

Příznaky plísně bramborové (Phytophthora infestnas) jsou tyto: 

1. Na okrajích starších listů vznikají neohraničené šedozelené, vodnaté, později hnědé skvrny, které se rychle rozšiřují od okrajů listů na celý jejich povrch.
2. Napadené listy rychle vadnou, tmavnou, scvrkávají se a hynou.
3. Podobné, avšak podlouhlé skvrny, mohou být i na stoncích a řapících listů.
4. Na plodech se nejdříve objevují malé šedozelené skvrnky, které se rychle rozšiřují. Nemocné pletivo hnědne a jeho povrch je pevný ale vrásčitý. Dužnina plodů pod skvrnami je tvrdá, až do hloubky zhnědlá.

(Zdroj: Obrazový atlas chorob a škůdců zeleniny střední Evropy, str. 140, Brno 2005.)

Nepěstováním rajčat opakovaně na stejném místě, dodržením dostatečného odstupu od porostů brambor, používáním zdravých a sterilních substrátů, likvidací napadených částí rostlin.

(Zdroj: Obrazový atlas chorob a škůdců zeleniny střední Evropy, str. 136, Brno 2005.)

Základem je zabránit vzniku dlouhodobé vlhkosti: Pěstovat rajčata na dobře prosluněném stanovišti s dostatečným pohybem vzduchu; chránit rostliny před deštěm jejich zastřešením nebo pěstováním u jižní zdi pod přesahem střechy; nezavlažovat celoplošně, ale ke kořenům.

Pěstováním nejodolnějších odrůd, jako je Sunviva a z divokých rajčat Divoké červené a Divoké havajské můžete napadení zpozdit, nebo se mu i zcela vyhnout.

Dalšími odrůdami, u kterých také pozorujeme dobrou odolnost vůči plísni bramborové, jsou odrůdy Resibella, Primabella a z divokých Matt´s Wild Cherry, Rote Murmel a Koralik (podrobněji zde).

Osvědčilo se také pěstování velmi raných odrůd, jako je Latah, Stupické polní rané a Siberian, které zaplodí a poskytnou úrodu dříve, než plíseň bramborová udeří.

Mezi nejčastější příčiny praskání plodů rajčat patří silný přísun vláhy po delším období sucha (nepravidelná závlaha, náhlý déšť), dlouhodobě deštivé počasí, expozice plodů přímému slunci a zaštipování bočních výhonů, které způsobuje vyšší citlivost k praskání plodů u tyčkových rajčat v porovnání s keříčkovými a divokými. Praskání rajčat nabývá rok od roku a místo od místa různé intenzity. Jsou sezóny, kdy se projeví jen minimálně, ale mohou přijít roky, kdy Vám na zahrádce u některých odrůd popraskají téměř všechna rajčata a pukání plodů se promění ve faktor zásadně limitující výnosy.

Postup, jak předejít praskání plodů, najdete zde.

Praskání rajčat lze předejít pravidelnou závlahou a mulčováním, abychom zredukovali výkyvy v půdní vláze, ochranou plodů před deštěm (ve skleníku, pod přesahem střechy) a pěstováním odrůd, které jsou k praskání méně náchylné – například Tica, Divoké červené, Divoké havajské, Bite Size, Trixi a z keříčkových rajčat Latah nebo Siberian. Odrůda Tica vykazuje mimořádnou odolnost praskání plodů a můžeme ji doporučit.

Při nepříznivém počasí (deštivo, vysoká vzdušná vlhkost, vydatný déšť po dlouhém suchu) se praskání rajčat nelze zcela vyhnout. Vždy lze však učinit opatření, která praskání alespoň omezí.

Pokud Vás zajímá, jaké jsou příčiny praskání rajčat, mrkněte sem.

Nejzranitelnější jsou mladé sazeničky, které mohou slimáci zničit během jediné noci. Základem jsou proto silné sazenice a ruční sběr slimáků v počátcích sezóny než rostlinky zesílí. Můžete také využít indické běžce v období před výsadbou sazenic.

Rajčata na jaře raději nemulčujte, protože mulč poskytuje slimákům ideální úkryt. Tyčková či divoká rajčata pěstovaná na opoře jsou na zahrádce zamořené slimáky vhodnější než keříčkové odrůdy, protože slimáci se nedostanou tak snadno k plodům, které mohou vyžíráním poškodit.

Tyčková neboli indeterminantní rajčata se pěstují s oporou. Obvykle se vedou na jeden hlavní výhon vylamováním všech bočních výhonů. Vyznačují se neomezeným růstem. Hlavní stonek dorůstá do výšky 5 – 15 metrů, čehož se využívá ve velkých sklenících. Na zahradě se zalamuje ve výšce opory nebo za 6. – 7. vijanem (květenstvím). Tyčková rajčata zakládají květenství za každým třetím listem. Sklízejí se postupně, po celou sezónu. Většinou plodí až do zámrazu, nebo dokud je nezničí nějaká choroba.

Keříčkovým neboli determinantním rajčatům se boční výhony nevyštipují a většinou se pěstují bez opory. Je s nimi proto méně práce. Buď se plazí po zemi, nebo utvoří nízký keřík. Hlavní stonek dorůstá jen omezené délky, většinou do 0,7 m a květenství se tvoří za každým druhým listem. Jakmile keříčkové rajče zaplodí a poskytne úrodu, většinou celá rostlina odumře. Plodí během krátké doby, kdy je potřeba posklízet a zpracovat většinu úrody. Toho se hojně využívá při mechanizované sklizni rajčat, která se provádí jednorázově. Keříčková rajčata jsou šlechtěná zejména pro průmyslové zemědělství, ale najdou se mezi nimi i zajímavé odrůdy pro zahrádkáře. Ačkoli jsou velmi produktivní, obvykle postrádají komplexní intenzivní chuť tyčkových odrůd.

Kromě tyčkových a keříčkových rajčat existuje ještě přechodný typ označovaný jako polodeterminantní či semideterminantní, který na hlavním stonku vytvoří 5 – 6 vijanů (květenství) a více se nerozrůstá.

Divoká rajčata, nazývaná někdy též „rybízová“, rostou jako plané rostliny v jihoamerických Andách, kde bylo rajče domestikováno. Existuje více než deset druhů divokých rajčat. V ČR se jako divoké rajče obvykle označuje jediný z těchto divokých druhů, druh Solanum Pimpinellifolium. Ten se oproti klasickému druhu Solanum Lycopersicum liší tím, že má menší plody, menší výnosy a větší nároky na prostor, ale některé jeho formy či kultivary mají velmi lahodné a sladké plody, které méně praskají a jsou odolnější vůči plísním. Tyto kultivary nabízíme v sortimentu permasemínek pod označením "divoká rajčata".

Divoká rajčata se pěstují "na divoko". Bez opory, bez vylamování bočních výhonů, bez otrhávání nemocných listů. Je s nimi proto méně práce, ale vyžadují na zahrádce více prostoru. Velmi se osvědčilo vysazovat divoká rajčata do mulče, který brání v růstu plevelům a udržuje půdní vláhu, čímž redukuje následnou péči. Doporučený spon výsadby je 50 x 100 cm. Rostliny se navzájem prorostou a vytvoří souvislou rajčatovou houštinu.

Pokud máte zahradu v chladnějším a vlhčím klimatickém regionu, případně ve vyšší nadmořské výšce, je výhodnější pěstovat divoká rajčata na síti na okurky natažené mezi dvěma kůly, do které se postupně vplétají narůstající výhony. Kari síť se jako opora moc neosvědčila, protože výhony rajčat se při zaplétání lámou. Výhodou pěstování na síti je spolehlivější dozrávání plodů a horší podmínky pro rozvoj plísně bramborové.

Plody divokých rajčat jsou drobné a při odtržení někdy praskají. Osvědčený postup sklizně je jako u vinné révy: Namísto individuálních plodů se ušmikne vždy celý trs, jakmile na něm uzrají všechny či většina plodů. Doma dáváme vždy celé trsy rajčátek do mísy na stůl a při jídle si je ke každý uždibuje úplně stejně, jako když se konzumuje vinná réva. 

Rajčata vyšlechtěná pro pěstování na balkóně. Většinou se jedná o zakrslé keříčkové odrůdy, ale mohou to být i zakrslé či stromkové odrůdy tyčkových rajčat. Vyznačují se tím, že mají potlačený či zpomalený růst, nezaberou mnoho místa a dají se pěstovat bez opory. Z balkonových odrůd máme v sortimentu permasemínek odrůdy Bogus Fruchta, Micro Tom a Red Robin.

Kromě těchto odrůd se dají na balkoně pěstovat s oporou či vyvázáním odrůdy jako Black Cherry, Green Tiger nebo divoká rajčata – máte-li rádi divoký balkón. Pro podrobné info k pěstování rajčat na balkóně doporučujeme tento článek.

Protože se dříve dočkáte sklizně. Rajčata raných odrůd navíc stihnou uzrát před obvyklým atakem plísně bramborové. V chladnějších oblastech může být pěstování velmi raných odrůd jediným způsobem, jak si zajistit bez skleníku alespoň nějaká rajčata.

Úplně nejranější odrůdou v sortimentu permasemínek, a možná nejranější na světě vůbec, je keříčková odrůda Latah. Ve venkovních podmínkách dozrává již 50 dnů po výsadbě. Další velmi rané odrůdy jsou Stupické polní rané, Ostravské rané a Siberian. Z divokých rajčat je nejranější odrůda Koralik.

Odolnost vůči plísni bramborové:

V Permasemínkách jsme dosud otestovali v podmínkách bez chemického ošetření několik stovek odrůd. Žádná z nich není 100% rezistentní, ale z našich zkušeností a záznamů vyplývá následující:

Jako nejvíce odolné vůči plísni bramborové se jeví odrůdy divokých rajčat: Divoké červené a Divoké havajské. Velmi dobrou odolnost vůči plísni bramborové má také odrůda tyčkového rajčete Sunviva.

Dobrou rezistenci mají i divoká rajčata Rote Murmel, Matt´s Wild Cherry, Koralik a tyčková rajčata Resibella a Primabella. 

Částečnou odolnost vykazují odrůdy divokých rajčat Divoké zlaté, Divoké bílé a Divoké klokaní a tyčková rajčata Clou a Indigo Blue berries, dále i Dorenia, Quadro, De Berao. 

Alternariová skvrnitost:

Tyčkové rajče Primavera má vyšší toleranci k alternariové skvrnitosti (žloutnutí a hnědnutí listů) než jiné odrůdy.

Odolnost vůči praskání plodů:

Jedny z nejodolnějších odrůd vůči praskání plodů jsou tyčková rajčata Trixi, Ildi a Tica. Rovněž divoká rajčata jsou také odolnější vůči praskání plodů než většina klasických odrůd.

Velmi sladké a lahodné plody mají všechna divoká rajčata v sortimentu Permasemínek. Mezi nimi vynikají výjímečnou cukernatostí svých plodů odrůdy Divoké havajské a Divoké bílé. Z tyčkových rajčat mají velmi sladké plody také odrůdy Green Envy, Green Doctor´s Frosted, Zuckertraube, Bite Size, Trixi, Primabella, Gardener´s Delight a Green Tiger. To vše jsou rajčata s mimořádně sladkými plody, které budou chutnat i dětem.

Zelený límec či též zelená kapuce kolem stopky zralých plodů rajčat jsou typickým znakem některých odrůd. Nejedná se o vadu. Je to vlastnost daná geneticky. Setkáte se s ní například u odrůd Berner Rose či Stupické polní rané.

Průmyslové odrůdy jsou záměrně šlechtěny, aby vypadaly „hezky“ a zelený límec neměly. Ovšem dle některých studií existuje spojitost mezi zeleným límcem a lepší – sladší chutí rajčat. Absence zeleného límce u supermarketových odrůd může být jedním z faktorů vysvětlujících jejich nepříliš dobrou chuť.

Nejčastější příčiny špatného klíčení semen jsou nekvalitní osivo, nízká či vysoká teplota, nedostatek vláhy, příliš hluboký výsev, příliš krátká doba od výsevu.

1) Nekvalitní osivo s nízkou klíčivostí. Solidní osivářské firmy Vám takové osivo neprodají. První zásadou by proto mělo být kupovat semena z prověřených zdrojů. U nás v Permasemínkách si kvalitu semen pečlivě hlídáme a pravidelně testujeme jejich klíčivost. Nejste-li však přesto s klíčením spokojeni, neváhejte nám napsat na info@permaseminka.cz. Než tak učiníte, projděte si prosím body níže.

2) Nízká či vysoká teplota. Teplota má na klíčení semen zásadní vliv. Nízká teplota patří častým příčinám nevyklíčení semen. Týká se to zejména rajčat, paprik, lilku, okurek, melounů, ačokči. Optimální teplota pro vyklíčení semen těchto druhů se pohybuje v rozmezí 25 - 30°C. Některá semena vyžadují k vyklíčení naopak teplotu nižší v rozmezí 15 - 20°C. To je případ salátu, špenátu, cibule a hrachu. Při vyšších teplotách může být klíčení semen těchto druhů problematické.

3) Nedostatek vláhy. Semena potřebují k vyklíčení vláhu. V suchém stavu klíčit nezačnou. Problém může nastat, když částečně naklíčená semena po výsevu vyschnou. V suchu jim okamžitě zasychá klíček a nastává uhynutí. Proto je důležité výsevní misky či oseté záhony pravidelně zavlažovat a nenechat nikdy vyschnout. Zároveň ale pozor na přemokření a vyplavení semen.

4) Příliš hluboký výsev. Drobná semena zasetá příliš hluboko nemají dost energie k tomu, aby prorazila silnou vrstvou zeminy či substrátu. Platí jednoduché pravidlo, že semena vysévám přibližně do hloubky rovné čtyřnásobku jejich velikosti. Drobná semínka opatrně přihrneme jen několika mm substrátu. Větší semena můžou přijít do hloubky pět až deset centimetrů (fazole, bob).

5) Příliš krátká doba od výsevu. I v optimálních podmínkách může klíčení některých semen trvat sedm až deset dnů. Nejsou-li podmínky optimální (například z důvodu nízké teploty), může se klíčení protáhnout na tři týdny až měsíc. To platí pro většinu zeleninových semen. U semen některých trvalek, stromů a keřů však klíčení běžně trvá tři a více měsíců, přičemž je zde nutná stratifikace - dlouhodobé vystavení semen chladu a vlhku.

Zakoupená semena vydrží minimálně jeden rok nebo déle. Jak dlouho přesně, to se odvíjí od druhu a staří semen a také od podmínek skladování. Každopádně se není třeba obávat, že když koupíte semena například na podzim, nevydrží Vám do jara. Doba spotřeby je vždy uvedena na obalech, v nichž jsou semena balena. Pokud semena uchováte na suchém a chladném místě (pod 20°C), vydrží až pět let. V mrazáku při teplotě -18°C mohou vydržet až 20 let. 

Základní podmínky správného skladování semen jsou: Sucho, chladno a temno.

1) Sucho. Semena musejí být dobře vysušená a zabezpečená proti zvlhnutí. Máte-li doma relativní vlhkost nad 60%, uložte semena do plastových sáčků se zipem nebo sklenic s klipovým uzávěrem a gumovým těsněním.

2) Chladno. Čím nižší teplota, tím déle semena vydrží. Uložte je proto doma na co nejchladnější místo. Pokud chcete semena uchovat po dobu deseti a více let, uložte je do mražáku při teplotě -18°C. Tak Vám vydrží až dvacet let. Ujistěte se ale před tím, že jsou opravdu dobře vysušená. Jinak by je mráz mohl poškodit.

3) Temno. Na semena by nemělo svítit přímé slunce a ideální je uchovávat je v úplné tmě. Třeba jako sušené bylinky. Sucho a chladno jsou ovšem důležitější faktory.

Dobře vysušená semena mráz nepoškodí. Nemusíte se tedy bát zasílání semen poštou v zimě, když je venkovní teplota pod nulou. Semena, která nabízíme, jsou z naší vlastní produkce, takže můžeme garantovat, že jsou dostatečně suchá na to, aby je mráz nepoškodil.

Nejefektivnější ekologická ochrana před slimáky na zahradě je ruční sběr kombinovaný s kladením pastí, případně nasazení kachen. Zeleninu je lepší nemulčovat, zejména doporučujeme vyhnout se organickému mulči, který slimákům poskytuje úkryt. Nic jiného se nám v Permasemínkách neosvědčilo. Aromatické bylinky, jehličí, popel, drcené skořápky apod. jsou jen ztrátou času a proti slimákům nefungují.

Není třeba slimáky sbírat po celý rok. Důležitá je ochrana rostlin zejména v jarním období, kdy jsou drobné a zranitelné. Jakmile zesílí, slimáci již pro ně nejsou hrozbou. Slimáci se sbírají v době, kdy na zahradu nesvítí přímé slunce. To jest večer po západu či ráno před východem slunce, za deštivého a zamračeného počasí, případně za tmy s čelovkou. Při jasném dni jsou slimáci zalezlí v úkrytech, těžko se hledají a posbíráte jich málo.

Velmi se nám osvědčilo kombinovat sběr s kladením pastí z prken či velkých listů rostlin, jako je bohyška, rebarbora či křen. Prkna či listy se rozloží kolem záhonů a slimáci se pod ně začnou stahovat. Pak už jen čas od času prkna otočíte a slimáky máte pěkně pohromadě na jednom místě.

Bytové zahradničení se musí vypořádat se dvěma limitujícími faktory, jimiž jsou nedostatek místa a nedostatek světla. Platí to jak pro pěstování na balkóně, tak pro pěstování doma za oknem. Jedině správným výběrem plodin a odrůd se lze těmto limitům přizpůsobit.

Nedostatek místa dobře snášejí chilli papričky zakrslejšího vzrůstu. Například odrůdy Numex Twilight nebo Gelbe Kirschen. Nebudou sice plodit tak hojně jako na prosluněné zahrádce, ale pálivého kapsaicinu sklidíte pořád dost. Z rajčat jsou dobře adaptovaná na nedostatek místa balkonová rajčata, která lze pěstovat v květináčích. Jsou to odrůdy Red Robin, Micro Tom a Bogus Fruchta. Existuje dokonce balkonová mrkev, odrůda Parmex, která je díky zakrslému kořenu skvěle adpatovaná na limitovaný prostor truhlíků či květináčů!

Nedostatek světla snáší nejlépe listová zelenina. Velice vhodná pro pěstování v truhlících je roketa setá, která neuvěřitelně rychle roste a dá se pěstovat i v zimním období. Podobně portulák a saláty, z nichž lze doporučit starou odrůdu Stupický kamenáč, která má velmi malé hlávky. Pokud plánujete bytovou zahrádku na déle než rok, tak můžete zkusit i jedlé trvalky - například cibuli sečku nebo česnek ořešec.

Nejvhodnější plodiny do skleníku jsou rajče, salát, mrkev, kopr, ředkvička, fazol tyčkový a okurka. Tyto druhy lze snadno pěstovat a rychlit i v nevytápěném skleníku. Rychlení znamená, že zkracujeme dobu od výsevu do sklizně.

Ze sortimentu permasemínek doporučujeme do skleníku zejména tyčková rajčata. Výhodou skleníku při pěstování rajčat je teplejší mikroklima a ochrana před jarními a podzimními mrazíky. Díky tomu lze rajčata dříve vysadit, dříve je začít sklízet a na podzim je sklízet déle. Zásadní výhodou skleníku je také ochrana rajčat před deštěm, takže jim mnohem méně praskají plody a mnohem méně podléhají plísni bramborové. Tato choroba při dlouhodobě deštivém a chladném počasí mnohdy zničí veškerá rajčata na zahradě. Z tyčkových rajčat doporučujeme do skleníku odrůdy Dívčí prs, Green Tiger, Black Cherry, Summer Cider, Red Cherry, Goldiana, Zuckertraube, Primabella, Rosa, Berner Rose, Gardener´s Delight, Auriga, Ruthje, Quadro.

Osvědčenou plodinou pro skleník je salát, který se zde pěstuje buď na jaře či na podzim, čímž pěkně doplňuje rajčata. V létě se zde salát nepěstuje, protože vybíhá do květu. Pro dubnovou sklizeň se dělá výsev salátu již v prosinci s výsadbou v únoru až březnu. Pro sklizeň v listopadu až prosinci vyséváme salát koncem srpna a do skleníku vysazujeme koncem září. Odrůdy salátu vhodné k rychlení ve skleníku jsou Zlatý rekord, Rolando a Stupický kamenáč.

Ve skleníku lze rychlit také mrkev. Ta se vysévá koncem února až začátkem března do půdy, kterou je vhodné připravit si již předešlý rok na podzim. Sklízí se potom v květnu až červnu. K rychlení ve skleníku je velmi vhodná stará československá odrůda karotky Stupická k rychlení.

Ve skleníku můžeme na jaře velmi rychle vypěstovat úrodu kopru. Kopr ve skleníku vyséváme od konce února do dubna a sklízíme za cca 5 týdnů. Kopr parádně funguje ve smíšené kultuře s mrkvičkou nebo salátem, kdy ho vyséváme do meziřádku.

Málo se ví, že ve skleníku lze na podzim pěstovat tyčkové fazole, které jsou zde chráněné před mrazem a můžeme je sklízet až do Vánoc. Využijeme tak skleník po sklizni rajčat. Výsev fazolí se dělá v červenci až srpnu. Do skleníku doporučujeme odrůdy Helda a Blauhilde.

Ve skleníku se vyplatí pěstovat také ředkvičky. Urychlíme tím jejich sklizeň o několik týdnů. Při únorových výsevech můžeme sklízet za 35 - 40 dní. Při březnových výsevech za 25 - 30 dní. Při výsevu v září sklízíme za 40 - 45 dnů.

Ve skleníku lze pěstovat také okurky. Nicméně nehybridní okurky ze sortimentu Permasemínek mohou mít ve skleníku problém s opylením. Abychom tomu předešli, je třeba umožnit opylovačům vstup do skleníku skrze otevřená okna a dveře. Čím lepší přístup budou opylovači mít, tím lépe budou okurky plodit.  Opylovače lze ke skleníku přilákat pomocí kvetoucích bylin jako je sléz maurský, saturejka, třapatka, měsíček apod.

Hybrid =  kříženec. Hybridní F1 semena vznikají zkřížením dvou či více rodičovských linií. Dokáže je produkovat pouze šlechtitelská firma, která má vybrané linie pod kontrolou. Hybridní semena nejsou v první tzv. F1 generaci geneticky stabilní. Při semenaření u nich proto dochází ke štěpení znaků a obvykle i poklesu kvality. Proto nejsou vhodná ke svépomocnému množení. Pěstitelé je obvykle každý rok znovu kupují.

Naopak nehybridní semena jsou geneticky stabilní. Při dodržení základních pravidel semenaření jsou množitelná bez výraznějších změn a kdokoli si je může svépomoci množit.

Ne. Chceme našim zákazníkům poskytovat pouze odrůdy nehybridní, které jsou geneticky ustálené a dají se semenařit.

Hybridní semena poznáte tak, že na pytlíku se semeny je napsáno buď „hybrid“ nebo „F1“. Pokud tam nic z toho uvedeno není, jedná se o nehybridní osivo a lze ho semenařit. Permasemínka jsou vždy nehybridní.

Protože na hybridních semenech lze více vydělat. Hybridní semena vznikají křížením několika linií, které má pod kontrolou jen šlechtitel či osivářská firma. Nikdo jiný potom nemůže hybridní semena množit, aniž by došlo ke ztrátě důležitých znaků odrůdy. To pěstitele odrazuje od semenaření a naopak je to motivuje k opakovaným nákupům hybridních semen. To vše je pro osivářské firmy ekonomicky výhodné.

Některé druhy je lepší ve skleníku z různých důvodů nepěstovat. Týká se to zejména divokých rajčat, ačokči a papriky.

Divoká rajčata rostou velmi bujně a zaberou spoustu místa, což je ve skleníku škoda. I když se jim v teplejším mikroklimatu bude náramně dařit, je výhodnější pěstovat je venku na zahradě. Co se týče výnosů na malé ploše uvnitř skleníku, určitě zde vychází lépe rajčata tyčková.

Ani ačokča do skleníku příliš vhodná není ze stejného důvodujako divoká rajčata – příliš bujný růst. Setkali jsme se s případy, kdy zarostla celý skleník a začala se tlačit okny a dveřmi ven.

Papriky bývají ve skleníku napadány mšicemi, sviluškami, případně molicemi více než venku na zahradě. Existují sice mšicomaři a jiní draví predátoři, které lze ve skleníku proti těmto škůdcům nasadit, ale ne vždy se tím problém zcela vyřeší. Při pěstování bez chemických postřiků se nám proto zdá vhodnější i papriky situovat na zahradu mimo skleník na teplé a dobře prosluněné stanoviště. Naše nejranější papriky (Lipstick a Liebesapfel) lze pěstovat bez skleníku i v chladnějších oblastech.

Příliš vhodné nejsou ani nehybridní okurky, které potřebují k dobrému opylení přístup hmyzu. Pro pěstování ve skleníku je potřeba mít skleník co nejvíce otevřený, aby se hmyz dostal ke květům. 

K sušení se hodí rajčata, která nemají velké množství semínek a jsou spíše masitá. Z našeho sortimentu jsou vhodné Romastriee, Quadro, Rio Grande.