Lofthouse landrace beans

Ano, oficiálně jsou Permasemínka v režimu ekologického zemědělství s produkcí certifikovaného bioosiva od roku 2021. V Permasemínkách hospodaříme a vždy jsme hospodařili zcela bez chemie. Semínka nemoříme. Dodržujeme zásady ekologického zemědělství, jak jsou stanoveny v Zákoně o ekologickém zemědělství.

Naší kontrolní organizací je Biokont: CZ-BIO-003. Registrace je na Marka Kvapila, který je registrovaný jako ekologický zemědělec a zodpovídá za činnost Permasemínek.

Přesto v tuto chvíli nejsou všechna naše semena oficiálně bio. Z jednoho důvodu. Poptávka po permasemínkách neustále roste. Abychom ji uspokojili, musíme přikupovat nové pozemky. Přechod do ekologického zemědělství na novém pozemku trvá dva roky.

Semena vypěstovaná na novém pozemku jsou z tzv. přechodného období. I když při jejich výrobě neaplikujeme žádné chemické ošetření, certifikaci bio nemají.

Je to však dočasný stav.

Nejčastější příčiny špatného klíčení semen jsou nekvalitní osivo, nízká či vysoká teplota, nedostatek vláhy, příliš hluboký výsev, příliš krátká doba od výsevu.

1) Nekvalitní osivo s nízkou klíčivostí. Solidní osivářské firmy Vám takové osivo neprodají. První zásadou by proto mělo být kupovat semena z prověřených zdrojů. U nás v Permasemínkách si kvalitu semen pečlivě hlídáme a pravidelně testujeme jejich klíčivost. Nejste-li však přesto s klíčením spokojeni, neváhejte nám napsat na info@permaseminka.cz. Než tak učiníte, projděte si prosím body níže.

2) Nízká či vysoká teplota. Teplota má na klíčení semen zásadní vliv. Nízká teplota patří častým příčinám nevyklíčení semen. Týká se to zejména rajčat, paprik, lilku, okurek, melounů, ačokči. Optimální teplota pro vyklíčení semen těchto druhů se pohybuje v rozmezí 25 - 30°C. Některá semena vyžadují k vyklíčení naopak teplotu nižší v rozmezí 15 - 20°C. To je případ salátu, špenátu, cibule a hrachu. Při vyšších teplotách může být klíčení semen těchto druhů problematické.

3) Nedostatek vláhy. Semena potřebují k vyklíčení vláhu. V suchém stavu klíčit nezačnou. Problém může nastat, když částečně naklíčená semena po výsevu vyschnou. V suchu jim okamžitě zasychá klíček a nastává uhynutí. Proto je důležité výsevní misky či oseté záhony pravidelně zavlažovat a nenechat nikdy vyschnout. Zároveň ale pozor na přemokření a vyplavení semen.

4) Příliš hluboký výsev. Drobná semena zasetá příliš hluboko nemají dost energie k tomu, aby prorazila silnou vrstvou zeminy či substrátu. Platí jednoduché pravidlo, že semena vysévám přibližně do hloubky rovné čtyřnásobku jejich velikosti. Drobná semínka opatrně přihrneme jen několika mm substrátu. Větší semena můžou přijít do hloubky pět až deset centimetrů (fazole, bob).

5) Příliš krátká doba od výsevu. I v optimálních podmínkách může klíčení některých semen trvat sedm až deset dnů. Nejsou-li podmínky optimální (například z důvodu nízké teploty), může se klíčení protáhnout na tři týdny až měsíc. To platí pro většinu zeleninových semen. U semen některých trvalek, stromů a keřů však klíčení běžně trvá tři a více měsíců, přičemž je zde nutná stratifikace - dlouhodobé vystavení semen chladu a vlhku.

Zakoupená semena vydrží minimálně jeden rok nebo déle. Jak dlouho přesně, to se odvíjí od druhu a staří semen a také od podmínek skladování. Každopádně se není třeba obávat, že když koupíte semena například na podzim, nevydrží Vám do jara. Doba spotřeby je vždy uvedena na obalech, v nichž jsou semena balena. Pokud semena uchováte na suchém a chladném místě (pod 20°C), vydrží až pět let. V mrazáku při teplotě -18°C mohou vydržet až 20 let. 

Základní podmínky správného skladování semen jsou: Sucho, chladno a temno.

1) Sucho. Semena musejí být dobře vysušená a zabezpečená proti zvlhnutí. Máte-li doma relativní vlhkost nad 60%, uložte semena do plastových sáčků se zipem nebo sklenic s klipovým uzávěrem a gumovým těsněním.

2) Chladno. Čím nižší teplota, tím déle semena vydrží. Uložte je proto doma na co nejchladnější místo. Pokud chcete semena uchovat po dobu deseti a více let, uložte je do mražáku při teplotě -18°C. Tak Vám vydrží až dvacet let. Ujistěte se ale před tím, že jsou opravdu dobře vysušená. Jinak by je mráz mohl poškodit.

3) Temno. Na semena by nemělo svítit přímé slunce a ideální je uchovávat je v úplné tmě. Třeba jako sušené bylinky. Sucho a chladno jsou ovšem důležitější faktory.

Dobře vysušená semena mráz nepoškodí. Nemusíte se tedy bát zasílání semen poštou v zimě, když je venkovní teplota pod nulou. Semena, která nabízíme, jsou z naší vlastní produkce, takže můžeme garantovat, že jsou dostatečně suchá na to, aby je mráz nepoškodil.

Nejefektivnější ekologická ochrana před slimáky na zahradě je ruční sběr kombinovaný s kladením pastí, případně nasazení kachen. Zeleninu je lepší nemulčovat, zejména doporučujeme vyhnout se organickému mulči, který slimákům poskytuje úkryt. Nic jiného se nám v Permasemínkách neosvědčilo. Aromatické bylinky, jehličí, popel, drcené skořápky apod. jsou jen ztrátou času a proti slimákům nefungují.

Není třeba slimáky sbírat po celý rok. Důležitá je ochrana rostlin zejména v jarním období, kdy jsou drobné a zranitelné. Jakmile zesílí, slimáci již pro ně nejsou hrozbou. Slimáci se sbírají v době, kdy na zahradu nesvítí přímé slunce. To jest večer po západu či ráno před východem slunce, za deštivého a zamračeného počasí, případně za tmy s čelovkou. Při jasném dni jsou slimáci zalezlí v úkrytech, těžko se hledají a posbíráte jich málo.

Velmi se nám osvědčilo kombinovat sběr s kladením pastí z prken či velkých listů rostlin, jako je bohyška, rebarbora či křen. Prkna či listy se rozloží kolem záhonů a slimáci se pod ně začnou stahovat. Pak už jen čas od času prkna otočíte a slimáky máte pěkně pohromadě na jednom místě.

Bytové zahradničení se musí vypořádat se dvěma limitujícími faktory, jimiž jsou nedostatek místa a nedostatek světla. Platí to jak pro pěstování na balkóně, tak pro pěstování doma za oknem. Jedině správným výběrem plodin a odrůd se lze těmto limitům přizpůsobit.

Nedostatek místa dobře snášejí chilli papričky zakrslejšího vzrůstu. Například odrůdy Numex Twilight nebo Gelbe Kirschen. Nebudou sice plodit tak hojně jako na prosluněné zahrádce, ale pálivého kapsaicinu sklidíte pořád dost. Z rajčat jsou dobře adaptovaná na nedostatek místa balkonová rajčata, která lze pěstovat v květináčích. Jsou to odrůdy Red Robin, Micro Tom a Bogus Fruchta. Existuje dokonce balkonová mrkev, odrůda Parmex, která je díky zakrslému kořenu skvěle adpatovaná na limitovaný prostor truhlíků či květináčů!

Nedostatek světla snáší nejlépe listová zelenina. Velice vhodná pro pěstování v truhlících je roketa setá, která neuvěřitelně rychle roste a dá se pěstovat i v zimním období. Podobně portulák a saláty, z nichž lze doporučit starou odrůdu Stupický kamenáč, která má velmi malé hlávky. Pokud plánujete bytovou zahrádku na déle než rok, tak můžete zkusit i jedlé trvalky - například cibuli sečku nebo česnek ořešec.

Nejvhodnější plodiny do skleníku jsou rajče, salát, mrkev, kopr, ředkvička, fazol tyčkový a okurka. Tyto druhy lze snadno pěstovat a rychlit i v nevytápěném skleníku. Rychlení znamená, že zkracujeme dobu od výsevu do sklizně.

Ze sortimentu permasemínek doporučujeme do skleníku zejména tyčková rajčata. Výhodou skleníku při pěstování rajčat je teplejší mikroklima a ochrana před jarními a podzimními mrazíky. Díky tomu lze rajčata dříve vysadit, dříve je začít sklízet a na podzim je sklízet déle. Zásadní výhodou skleníku je také ochrana rajčat před deštěm, takže jim mnohem méně praskají plody a mnohem méně podléhají plísni bramborové. Tato choroba při dlouhodobě deštivém a chladném počasí mnohdy zničí veškerá rajčata na zahradě. Z tyčkových rajčat doporučujeme do skleníku odrůdy Dívčí prs, Green Tiger, Black Cherry, Summer Cider, Red Cherry, Goldiana, Zuckertraube, Primabella, Rosa, Berner Rose, Gardener´s Delight, Auriga, Ruthje, Quadro.

Osvědčenou plodinou pro skleník je salát, který se zde pěstuje buď na jaře či na podzim, čímž pěkně doplňuje rajčata. V létě se zde salát nepěstuje, protože vybíhá do květu. Pro dubnovou sklizeň se dělá výsev salátu již v prosinci s výsadbou v únoru až březnu. Pro sklizeň v listopadu až prosinci vyséváme salát koncem srpna a do skleníku vysazujeme koncem září. Odrůdy salátu vhodné k rychlení ve skleníku jsou Zlatý rekord, Rolando a Stupický kamenáč.

Ve skleníku lze rychlit také mrkev. Ta se vysévá koncem února až začátkem března do půdy, kterou je vhodné připravit si již předešlý rok na podzim. Sklízí se potom v květnu až červnu. K rychlení ve skleníku je velmi vhodná stará československá odrůda karotky Stupická k rychlení.

Ve skleníku můžeme na jaře velmi rychle vypěstovat úrodu kopru. Kopr ve skleníku vyséváme od konce února do dubna a sklízíme za cca 5 týdnů. Kopr parádně funguje ve smíšené kultuře s mrkvičkou nebo salátem, kdy ho vyséváme do meziřádku.

Málo se ví, že ve skleníku lze na podzim pěstovat tyčkové fazole, které jsou zde chráněné před mrazem a můžeme je sklízet až do Vánoc. Využijeme tak skleník po sklizni rajčat. Výsev fazolí se dělá v červenci až srpnu. Do skleníku doporučujeme odrůdy Helda a Blauhilde.

Ve skleníku se vyplatí pěstovat také ředkvičky. Urychlíme tím jejich sklizeň o několik týdnů. Při únorových výsevech můžeme sklízet za 35 - 40 dní. Při březnových výsevech za 25 - 30 dní. Při výsevu v září sklízíme za 40 - 45 dnů.

Ve skleníku lze pěstovat také okurky. Nicméně nehybridní okurky ze sortimentu Permasemínek mohou mít ve skleníku problém s opylením. Abychom tomu předešli, je třeba umožnit opylovačům vstup do skleníku skrze otevřená okna a dveře. Čím lepší přístup budou opylovači mít, tím lépe budou okurky plodit.  Opylovače lze ke skleníku přilákat pomocí kvetoucích bylin jako je sléz maurský, saturejka, třapatka, měsíček apod.

Hybrid =  kříženec. Hybridní F1 semena vznikají zkřížením dvou či více rodičovských linií. Dokáže je produkovat pouze šlechtitelská firma, která má vybrané linie pod kontrolou. Hybridní semena nejsou v první tzv. F1 generaci geneticky stabilní. Při semenaření u nich proto dochází ke štěpení znaků a obvykle i poklesu kvality. Proto nejsou vhodná ke svépomocnému množení. Pěstitelé je obvykle každý rok znovu kupují.

Naopak nehybridní semena jsou geneticky stabilní. Při dodržení základních pravidel semenaření jsou množitelná bez výraznějších změn a kdokoli si je může svépomoci množit.

Ne. Chceme našim zákazníkům poskytovat pouze odrůdy nehybridní, které jsou geneticky ustálené a dají se semenařit.

Hybridní semena poznáte tak, že na pytlíku se semeny je napsáno buď „hybrid“ nebo „F1“. Pokud tam nic z toho uvedeno není, jedná se o nehybridní osivo a lze ho semenařit. Permasemínka jsou vždy nehybridní.

Protože na hybridních semenech lze více vydělat. Hybridní semena vznikají křížením několika linií, které má pod kontrolou jen šlechtitel či osivářská firma. Nikdo jiný potom nemůže hybridní semena množit, aniž by došlo ke ztrátě důležitých znaků odrůdy. To pěstitele odrazuje od semenaření a naopak je to motivuje k opakovaným nákupům hybridních semen. To vše je pro osivářské firmy ekonomicky výhodné.

Pro lidské potřeby se pěstuje přibližně 70 druhů fazolí. V České republice se pěstuje převážně fazol obecný, v menším měřítku fazol šarlatový a jen vzácně fazol měsíční. Blízce příbuzným druhem fazolu je vigna, která se pěstuje v Asii a Africe. V našich podmínkách je pěstování vigny obtížnější.

Tyčkové fazole se při růstu zachycují o oporu svými úponky a dosahují délky 2 až 4 metry. Keříčková forma byla vyšlechtěna z pnoucích fazolí a rostlina je díky tomu schopná vyrůst bez opory. Keříčková forma dosahuje výšky do 100 cm. 

Výhodou tyčkových fazolí je pohodlnější sklizeň, kdy se nemusíte hrbit, delší sklizňové okno, úspora místa na malé zahrádce a také menší náchylnost lusků k plesnivění. Výhodou keříčkových fazolí je, že jim nemusíte stavět oporu a většinou uzrají dříve než tyčkové.

Lusky fazolí pěstovaných na suché semeno obsahují tuhá vlákna na hřbetním i břišním švu. Fazole pěstované na zeleno mají jemné lusky a tuhá vlákna postrádají. Fazole pěstované na zeleno lze ovšem pěstovat i na suché semeno.

Na zelené lusky je vhodná keříčkové odrůda Urania a Elektra, nebo pnoucí odrůda Helda. Lusky ke konzumaci mohou být zelené (odrůdy Urania, Helda), žluté (odrůda Elektra), nebo fialové (odrůda Blauhilde). Tu lze pěstovat na zelené lusky i na semeno.

Odrůdou produkující velké množství semen je stará americká odrůda Černá želva (Black Turtle), která má černá semena připomínající chuť masa. Na semeno lze také doporučit velmi ranou populaci fazolí zvanou Beefy Resilient Grex od šlechtitelky Carol Deppe. Ta o těchto fazolích tvrdí, že chutnají víc po hovězím, než samotném hovězí:-)

Kombinovaně lze využít odrůdu Blauhilde, a to jak na semeno, tak i na zelené lusky. Jakékoli odrůdy pěstované na zelené lusky je možné pěstovat i na semeno, i když semena mohou být menší.

1) Fazole patří mezi nejméně náročné druhy, není těžké je vypěstovat. Díky svým objemným semenům svižně klíčí a velmi rychle odrostou veškerým plevelům.

2) Fazole jsou dusík fixující druh a obohacují půdu o dusík.

3) Zelené fazolky jsou skvělá zelenina, která se dá dobře konzervovat mražením.

4) Fazolová semena jsou vynikající kalorickou a bezlepkovou potravinou, která se dá skladovat i několik let. Díky vysokému obsahu proteinů jsou skvělou náhražkou masa.

5) Fazole se dají velmi snadno semenařit. Mají malou izolační vzdálenost, takže na jedné zahradě můžete semenařit v jednom roce několik různých odrůd.

6) Tyčkové fazole můžete pěstovat i na malé zahrádce. Pnou se po opoře a zaberou proto velmi málo místa. Pokud je umístíte na severní hranici Vaší zahrádky, nebudou stínit jiným plodinám.

Mezi rané odrůdy fazolí patří velmi raná keříčková odrůda Elektra se žlutými lusky, raná keříčková odrůda Urania a populace Beefy Resilient Grex, která patří mezi nejranější fazole vůbec.

Fazol je teplomilná rostlina a vyžaduje dobře prosluněné a provzdušněné stanoviště. Pro jeho pěstování nejsou vhodná větrná místa, mrazové kotliny a lokality s vysokou vzdušnou vlhkostí, kde bývá napadán houbovými chorobami. Fazolu se nedaří na kyselých půdách. 

Neutralizovat kyselou půdu můžeme poprášením záhonů popelem ze spáleného dřeva či dřevěných briket. Popel má zásadité pH.

Keříčkové fazole se vysévají přímo na venkovní stanoviště cca 5 cm hluboko do hnízd po 3 – 4 ks ve sponu 30 x 60 cm. Pokud na jaře hrozí přízemní mrazíky a fazole již vzešly, je vhodné je ochránit bílou netkanou textilií. Osvědčilo se po vzejití rostliny přihrnout půdou, aby byly stabilní.

Tyčkové fazole vyséváme přímo na venkovní stanoviště podél opory například z kari sítě nebo oplocenky. Opora by měla být aspoň 2 metry vysoká. Vyséváme do hloubky 5 cm po jednom semeni ve vzdálenosti cca 10 cm od sebe.

Fazole jsou náchylné na poškození mrazem. Proto je vyséváme v první polovině května, aby vzešly až po ,,Zmrzlých“, kdy už je riziko přízemních mrazíků minimální. V polohách nad 350 m n. m. vyséváme raději až koncem května či začátkem června. Fazol je teplomilná rostlina, která dobře roste při teplotách od 15 do 27 °C.

Předkličování semen spočívá v tom, že semena necháme před výsevem lehce předklíčit máčením ve vodě. Semena potřebují k vyklíčení více vláhy, než kolik potřebují k dalšímu růstu. Předkličování se proto vyplatí zejména při suchém počasí na jaře, kdy je půda vyprahlá a hrozí, že semena by vůbec nevyklíčila. Zrychlí se tím klíčení a zvýší se šance, že semena prokoření do hlubší vrstvy, která si ještě podržuje vláhu.

Semena určená k výsevu dáme do nádoby s vodou na jeden až dva dny. Alespoň třikrát denně vodu slejeme a vyměníme. Předcházíme tím přemnožení bakterií, které způsobují hnití semen. Jakmile semena nabobtnají, aniž by jim však vyrašily klíčky, můžeme je vyset na zahradu.

Na koříncích rostlin čeledi bobovitých, kam patří i fazole, se vyskytují hlízkové bakterie žijící s rostlinami v symbióze. Bakterie na koříncích fazolí fixují vzdušný dusík, který je pak přístupný i pro další rostliny. Tímto procesem je přirozeným způsobem dodán dusík do půdy, aniž by bylo nutné použít minerální hnojiva.

Kuličky dusík fixujících bakterií lze pozorovat na kořenech fazolí, když je vytrhneme. Fotky hlízkových bakterií na koříncích a podrobnější informace o symbióze těchto bakterií s rostlinami si můžete také prohlédnout ve vědeckém časopise Nature.

Fazole pěstovali indiáni v dávných dobách společně s kukuřicí a dýněmi. Tato polykulturní metoda pěstování se nazývá ,,Tři sestry“. Pěstování těchto plodin funguje na základě vzájemné symbiózy. Fazole zpřístupní kukuřici dusík potřebný k jejímu vývoji. Kukuřice slouží jako opora pro fazole. Dýně využívá volný prostor mezi kukuřicí, která roste zejména do výšky. ,,Tři sestry“ tak efektivně využívají prostor a dochází k přirozenému obohacení půdy o dusík. Z fazolí se nám v Permasemínkách osvědčila pro ,,Tři sestry“ odrůda Helda.

Sklizňovou zralost poznáme tak, že zelené fazolové lusky jsou pevné a je možné je rozlomit na kousky. Semena v luscích by měla být stále velmi malá a neměla by vytvářet boule na luscích. Zelené fazolové lusky sbíráme průběžně jak dorůstají. Trháme je opatrně, abychom omylem nevytrhli celou rostlinu.

Zralá semena poznáme podle zralých lusků, které před sklizní musí uschnout a zdřevnatět. Sklízíme celé lusky, z nichž semena následně vyluštíme. Zejména u keříčkových fazolí je důležité sklízet lusky ihned, jakmile dozrají, abychom předešli jejich zplesnivění. Sklizeň se proto obvykle provádí postupně v několika sklizňových vlnách.

Zrnokaz fazolový (Acanthoscelides obsoletus) patří mezi časté škůdce fazolí. Jedná se o brouka oválného tvaru s tmavohnědými skvrnkami.  Semena jsou často napadená již v době sklizně, aniž by to na nich bylo vidět. Zrnokaz potom může uskladněná semena poškodit. 

Semena napadená zrnokazem je možné zničit mrazem. V Permasemínkách se nám osvědčilo umístit dobře vysušená semena po sklizni do mrazáku s teplotou -18°C a nechat je tam cca tři týdny. Tak se lze zbavit veškerých vývojových stádií tohoto škůdce. Více o zrnokazovi naleznete na rostlinolékařském portále Ústředního a kontrolního ústavu zemědělského.

Ano, neuvařená semena fazolí obsahují řadu toxinů, které způsobují otravu provázející zvracení, křeče a průjmy. Toxiny odbouráme vařením po dobu alespoň dvaceti minut. Teprve po důkladné tepelné úpravě lze fazole bezpečně konzumovat!

Malované hory opravdu jsou nízká kukuřice. Trvá tedy kratší dobu, než doroste a začne vytvářet klasy, proto je tak raná. I přesto v hodně chladných horských oblastech může mít problém dozrát. Částečně se tento problém dá řešit předpěstováním v sadbovačích podobně jako rajčata.